Deníčkové zápisy 1. ledna 2011 - 21. ledna 2011

6. září 2011 v 14:14 | Alexandra Gryffin- Fox |  Deníček lvíčat

Co se dělo v osobní i hrádkovém životě u lvíčátek nám prozradí následujících deset deníčkových zápisů.



00:14 1.1. 2011 Lily Way Black
Milý deníčku....
Tak se ti ozývám poprvé v roce 2011. Každý si od nového roku slibuje zvraty (k lepšímu). Ale já zatím žádnou změnu nepociťuji. Asi jsem divná. Tolik slávy pro nic. xD . No... Tohle nebude zrovna nejdelší zápisek, ale to nevadí.
Krásnej novej rok, deníčku (a lvíčata xP)
Vaše Lily



00:03 9.1. 2011 Hinata Tonksová
Milý deníku,
po mé "pauze" jsem zjistila, že ředitelkou koleje je Zuzabejda. No to bych se rovnou mohla jít rozkuchat... Nesnášim ji! A je to tady: On miluje jinou. Jsem neviditelná a Zuzabejda je vedoucí koleje GRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!
Hinata



09:19 9.1. 2011 Fabulus.girl
*otevře deník a začne psát*
Milý deníčku,
promin, že jsem tu dlouho nebyla, ale... No přejdu k věcem.
V úterý jsem si odštípla velký kus kosti a přetrhala vazy. Je mi to líto, ale co nadělám... Dneska mě to nebolí, což je fajn a taky se mi zdál sen o mým kamarádovi, takovej neuvěřitelnej. No pak se ředitelkou Nebelvíru stala Zuza a moštoska už není ředitelka a není ani nástupce a taky hodlá z hrádku navždy odejít. Jujda musím jít, měj se.
*zaklapne deník a odejde*



14:18 9.1. 2011 Ditka New
*vejde dovnitř, sedne si k deníčku a začne psát*
Milý deníčku,
je to již dlouho, co jsem sem naposledy psala. Jelikož se toho od té doby zase dost stalo, řekla jsem si, že bych se měla znovu stavit.
Čas je rychlý a nemá mě rád, proto mi pořád utíká. Nestíhám tolik věcí, kolik bych chtěla. Jelikož je opět zima, všude sníh, mrzne, stejně jako každý rok mě přepadla rýma, nyní se k tomu přidává ještě chřipka. Jelikož jsem ale lvíče, stále mě ještě neskolila. To je ale snad ještě horší, neboť s chřipkou za zády musím dělat všechno jako normálně, což jde nyní ale mnohem hůř.
Nejraději bych se zahrabala do postele, zatáhla rudé závěsy a zůstala tam až do jara. Bohužel to nejde. Stejně ale zalézám do postele každou chvíli a doufám, že to všechny ty nemoce přestane bavit a opustí mě.
Jelikož má skoro nemoc trvá už od vánočních prázdnin, řekla jsem si, "nedá se nic dělat, budu muset fungovat jako obvykle, ať mi je dobře, nebo není." Střídavě se nalévám lipovým čajem, který mi strašně zachutnal, a kávou, jelikož bez té se už neobejdu, a začínám se prohrabávat tou prací, která se mi od vánoc úžasně nahromadila.
V mudloškole je to teď strašné. Samé pololetní písemky, takže během některých dní ani nestíhám sledovat došlé sovy, natož na ně odpovídat. Toho využívají lidé, kteří nemají potvrzené kroužky, a neustále si stěžují. Dnes a včera jsem na všechny žádosti odpověděla. Na žádnou kladně. Ač jsem se snažila jakkoli, prostě se mi žádný nezdál natolik dobrý, abych ho schválila.
Podobně jsem na tom se schvalováním mazlíčků. V ředitelně se teď řeší roj včel, jehož povolení závisí na mně. Nedávno jsem řešila dokonce žádost o draka na školních pozemcích. Asi si pořídím takové to razítko s nápisem "zamítnuto" .
S výukou mám zpoždění. Mrzí mě to, ale škola a nemoc nejdou dohromady. Dnes mám v plánu zveřejnit všechny zbývající hodiny.
Co funguje bezvadně, jsou soutěže. Na ty není potřeba moc času, momentálně stačí během půl minuty zveřejnit nový obrázek do Hádej kdo. Dnes končí hláška, takže budu zveřejňovat příspěvky. Také musím ještě dodělat novou soutěž.
Když už mluvím o soutěžích, s prefektkami jsme daly dohromady jednu soutěž. Je rozdělená na více kol. Přípravy se zatím trochu vlečou, já tomu také moc nepřidávám.
Nebudu ti vypisovat, co všechno ještě mám na seznamu úkolů. Akorát bych plýtvala místem. Dala jsem si ale jedno předsevzetí, že stůj co stůj budu muset stíhat, i kdybych se měla okrádat i spánek.
Abych to zakončila nějak optimisticky, Nebelvír vede v boji o školní pohár. Daří se mu to celý rok, takhle si dovolím říct, že letos pohár vyhrajeme .
Tvá Ditka
*zaklapne deníček a odejde*



18:44 9.1. 2011 Lily Way Black
*vejde*
Milý deníčku,
už je to tady xD. .Zítra mám zkoušky na první umelecký obor: grafický design. Na to se ale vůbec netěším, protože mám takový nepříjemný pocit, že skončím až mezi posledníma, s čímž samozřejmě počítám už dlouho xD. Můžu jenom doufat, že ty ostatní děcka budou velký lemry xDD.
V úterý mě pak následně čekají zkoušky na obor: fotografie a užitá média na téže škole. Na to se docela těším, protože to chci asi víc xD. A vypadá to jednodušší.
Nejhorší na tom je, že tam budu zítra trčet od osmi do tři čtvrtě na pět. Z toho asi dvě hodiny jsou přestávky, další hodina a půl minimálně věci okolo domácích prací a zbytek úkoly.
A pak 12. (nejdřív) se na stránkách školy (www.ssud.cz) dozvím, jestli postupuju nebo ne xD. Když ne, tak to pro mě bude zklamání, ale i úleva. Když jo, tak jdu 20. ledna na druhé kolo, kde je vědomostní test a pohovor. Mám pocit xDD.
Pak je na tom strašný i to, že berou jen deset lidí a hlásí se jich tam tak kolem 40 xD. Tudíž šance na přijetí asi jenom jedna ku čtyřem a pak že jsme slabej ročník xDD.
Už to vidím, jak se tam zítra nějak ztrapním, nebo v půlce vynervím a po přestávce na oběd už se nevrátím. Abych pravdu řekla, tak jsem toho schopná.
Dále co se týče mudlovské školy, tak mám teď docela fofr s opravováním známek. Mám toho prostě moc. Až toto pololetí skončí, tak to bude úplně super a už mi bude všechno víceméně jedno ani nevím, jestli všechen tenhle stres stojí za to xDD. Spíš ne. Protože sem se rozhodla, že když tohle nevyjde, tak ze mě bude ajťák to mi půjde a vydělám si hafo moc prachů. Wohou.
Pamatuju si, jak jsem se před dvěma lety hlásila na gympl, byla sem úplně v pohodě xD. Pak jsem se dostala a stejně sem nešla gympl je pro mě málo prostě xD. Umělecká - to je výzva.
Ne, jsem v pohodě xD.
Dáále. Třebaa... No nic. Náladu mám furt takovou, no momentálně lehce vysmátou xD ale jinak nic moc. To usmívání pramení z nervů. Divný, ale pravda xD.
No nic, já du někoho opruzovat, aby mi držel palce třeba.
tvoje Lily_♥



19:22 9.1. 2011 Elladora Brian Grangerová
Ahoj deníčku
Jelikož se tu v poslední době roztrhl pytel se zprávami od ostatních, můžu tu konečně něco napsat a necítit se tak trapně, že tu mám tři zprávy za sebou.
V těchto dnech mám dost práce do školy, kde si najednou všichni učitelé uvědomili, že je pololetí a svojí zanedbanou práci se snaží poctivě dohnat třemi písemkami během dne. Náladu mi moc nepřidává ani to, že mi v mnoha předmětech vychází známka mezi 1-2 a já se musím pořád jen šrotit a šrotit. Zrovna teď bych se měla učit obchodní provoz a Firemní marketing a management, ale komu by se chtělo. Navíc mám zítra už na sedmou, takže extra dlouhý spánek mě nejpíš taky nečeká.
No a teď zase k Hrádku. Jestli jsem měla předtím pocit, že jsem tu sama, už nemám. Nemůžu zase říct, že bych si tady se všema psala a pravidelně s nima chodila kecat na kafe ale už je to o 100% lepší, než to bylo třeba v říjnu. Pořád se tu něco děje a člověk nemá šnaci se nudit. I když teda v Kouzelném papírnictví chcípl pes, asi mají všichni ostatní dostatek papíru. Navíc mi nejspíš přeskočilo nebo co, ale docela se tady těším na ročníkové zkoušky. Aspoň mě to v létě zaměstná a můj mozek nezakrní. Navíc mě všechny předměty, které studuju, baví, takže není co řešit.
To bude zatím asi tak všechno, takže tu zase nechám prostor ostatním, aby si vylili srdce.
Zatím se měj deníčku
Tvá Ella



20:56 17.1. 2011 Jessika
Ahoj deníčku, sem tady v Bradavicích teprve první den a už tady nějaký ty chodby znám a je to tady super, ne jak na normální škole a kuchařky nám dají vše co si jen představíme no nemá to tady chybu.



20:45 18.1. 2011 Julie Lianová
Ahojky deníčku...
První zápis do tebe nebude pozitivní ale nediv se mám strašnou náladu. A to všechno... Já se tolik snažila a pak tohle no nic. Zase někdy přijdu ale teď.... Pá tvoje Julča


14:37 19.1. 2011 Julie Lianová
Ahoj Deníčku,
zase Ti píšu a je mi mnohem líp. Asi proto že mám za sebou tu hroznou písemku z matiky. Vždycky se tolik snažím a vždycky mám 3 nebo občas 2. Už jsem z toho zoufalá. Teď se mi ale povedla písemka z dějáku a to mi trochu spravilo náladu.

19:02 21.1. 2011 Lily Way Black
Deníčku...
Tak tě jdu obeznámit s novinkama. Né všechny jsou pozitivní. Tedy abych to upřesnila: všechny jsou až příliš negativní.
Zaprvé, mám po zkouškách, jsem jedenáctá → tudíž sbohem Liluš, nedostala ses. Berou deset.
Je maličká, ale úplně megamocinkyhafomoc malá. Téměř žádná. Možná totiž někdo vypadne, takže to není úplně ztracený. Tomuhle se říká smůla. Nebo něco, co sem nemůžu napsat, protože bych pravděpodobně dostala trest. A na psaní kilometrových esejí vážně nemám moc náladu. Zvlášt na téma, který by bylo extra nezáživný X_x.
Docela mě to celý vzalo. Já čekala, že se nedostanu, ale že mi to uteče aspoň o tři místa, né jen o jedno. To sakra naštve, to mi věřte.
Teď budu muset jít (jestli to nevyjde) na intr asi do hradce nebo do prostějova, nebo můžu jít na školu, na kterou nebudu chtít jít. Super. Vážně moc.
Ale to ovšem není jediný, co mě trápí. Sice se to zas týká školy, ale což. Týká se to aspoň školy, do které chodím. Nebo spíš lidí, se kterýma sem ve třídě. Abych to uvedla na pravou míru: jsem oblíbená, ale blbě. Všichni mě prostě berou jen tak, když chcou poradit, nebo tak něco, tak jsou to nejlepší kámoši a pak se na mě vybodnou. Ani nenapíšou.
Po dnešku jsem zjistila, že mám šest relativně dobrých kamarádek. A to některé z nich jsou nestálé.
Bylo toho na mě dneska dost. Musela jsem se po včerejšku smířit s tím, že mě nevzali, také jsem se pohádala s půlkou třídy, kvůli kámošce. Hodně pohádala. A jak toho bylo prostě příliš, tak jsem vybuchla a celou hodinu němčiny jsem probrečela. Jo, jsem trapná, jasný. Aspoň jsem se jí ale zastala a snažila jsem se jí pomoct. To ostatní mají plnou hubu keců a skutek utek. Někam do pryč.
Taky jsem zjistila, že holka, o které si už nějakej ten pátek myslím, že je velmi slušně řečeno kráva, tak je ještě větší dobytek. Ona je něco na čtyři písmenka, je to velmi neslušné. Asi víš, deníčku, co myslím. Ona si do té své dokonalé pusinky asi nevidí. Nebo vidí, ale je tupá jak naše nože, co máme doma. Což je hodně. Je zlá, ošklivá a celkově člověk na nic.
Všem, o kterých jsem řekla něco nepěkného, jsem křivdila. Ale jí a jednomu klukovi vážně ne. Ani neexistuje výraz, který by popsal, jak jsou oba hrozní. Asi budu muset nějakej vymyslet. I když... S mojí tvořivostí to taky nevypadá zrovna nejlíp. Já jsem furt naštvaná nebo smutná (nebo oboje dohromady → tj ta horší varianta), tak prostě nemám nápady ani náladu nic dělat.
Mám rozepsanou novou povídku. Chci ji dokončit, ale teď to vážně nejde, jelikož prostě... To nejde, skoro všichni v reálu jsou na mě hnusní, jen tady na hrádku mě lidi drží nad vodou.
Přemýšlela jsem, jak to všechno vyřešit. Dospěla jsem k řešením, které jsem potom zavrhla, protože jsem na ně moc zbabělá a navíc by to ani řešení nebyly. Byly by to další starosti navíc. Možná jsi pochopil, deníčku, možná ne. Je to tvá věc.
Asi bych si měla zajít k psycholožce tentokrát né kvůli testům, ale jen tak s problémama. Samozřejmě asi né k té školní. Ale k nějakýmu super psychoterapeutovi, protože já už tyhle situace prostě neumím řešit bez slz nebo něčeho ještě nepříjemnějšího. Prostě nezvládám. Když se stane nějaká prkotina, tak mě to úplně vykolejí a já mám úplně blbej den pak. Jsem roztržitá, nesoustředěná a ještě ke všemu zaváním demen... Blbostí... Až nepříjemně moc.
Já nevím, přijdu si jak nakažená nějakou smrtelnou chorobou, jako bych se prostě léčila z něčeho. Nevím čeho. Už jsem ten pocit párkrát zažila, ale tentokrát to tedy nabralo obrátky jak prase.
Nevím, co to se mnou posledních pár týdnů je. Jsem jako vyměněná. Mám jiné názory, jiné priority, jsem celá jiná. I okolí si toho určitě všimlo.
Nejvíc mě asi dožralo to, že jsem přestala poslouchat moji ex-nejoblíbenější kapelu MCR. Ale celý tohle začalo někdy začátkem října, jak umřel můj bývalej spolužák a já se tak nehorázně naštvala na mámu. (kvůli Anglii, zas kvůli prkotině). Od té doby jsem na tom ještě hůř, než jsem bývala. V podstatě si nemám na co stěžovat. Mám střechu nad hlavou, můžu se vzdělávat, můžu jíst a pít, jsem relativně zdravá (alespoň po fyzické stránce), chytrá. Ovšem mě asi hodně dožírá to, že nejsem zrovna z nejhezčích a rozhodně né z nejštíhlejších.
Ale tak, v této době chcou být všichni jak tyčky, tak se přeci musím nějak odlišit. No, i když by to mohlo být jiným, lepším způsobem. Ale což, nemá cenu to moc rozebírat.
Rozhodla jsem se, že po zkouškách začnu zas hrát na kytaru. Budu hrát ve všední dny, kdy nebude nikdo doma. Mám by mě totiž peskovala, že si to mám nechat na jindy, že nemá náladu.
Taky snad dopíšu moji druhorozenou povídku a začnu pracovat na té pro mě nejdůležitější, kterou jsem nedávno započala.
O víkendu bych se ted chtěla stavit do knihkupectví. Dlouho jsem nebyla. Z časových a finančních důvodů. Ale ted mám docela čas i peníze, tak proč ne. Po dlouhé době odreagování.
Taky bych měla zajít do knihovny, kam jsem naposled páchla před stolety snad. Musím zas začít číst. Má slovní zásoba pláče a upadá. Asi stejně tak jako můj charakter.
No nic, já končím. Potřebuju ještě doladit ty obrázky do turnaje.
Tvá Liluš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.