Erbenovská

19. října 2011 v 12:00 | Elladora Brian Grangerová |  Kreativní tlapky
I když je Erben už řadu let po smrti, stále dokáže dodat inspiraci novodobým básníkům. Možná znáte přepis básně Polednice od Suchého. To ale není nic ve srovnání s básničkou Ell, která se rozhodla přiblížit dnešní mládeži baladu Svatební košile.


Erbenovská

Mladá dívka padla na kolena
"Amen" a již je pomodlena.
Křížek na krku houpe se,
Odbije půlnoc, zem se zatřese.

Na okno lehounce "Ťuk a ťuk"
Zahlédla šíp, spatřila luk.
A na dveře "Klepity klep"
Popadla nůž a velký cep.

Se zbraní plíží se světnicí
Pohled jí padne na světici
Co v obraze nad kamny visí
"Zdali tu se mnou teď jsi?"

Obraz však mlčí stále,
"Zdali mám jít teď dále?"
Dívka už odpověď nečeká
A jde pozdravit toho člověka,
Co za dveřmi stále stojí
A proti němuž se zbrojí.

Otevře dveře a nikoho nevidí
"To nechápu - co je to za lidi?"
Ale když zpátky se otočí
Do cesty mládenec vskočí.

Dívka polekána, a už
Z kapsy vytahuje nůž.
Ale než do něj kudlu bodne,
Stiskne ji mládenec hodně.

"Nečiň tak, panno, budeš litovat!
Já tě však budu věrně milovat.
Pojď se mnou toulat se světem,
Naši lásku dáme svým dětem."

Z dívky tak bázeň opadla
Své věci sbalila, popadla
A s mládencem běželi temnou nocí
Pánbůh jim byl ku pomoci.

Udělali hop a skok,
Skočili rychle přes potok
Tu milý zastaví nohy mladé
A své nevěstě otázky klade:

"Oj, mladá dívčino, nač ten spěch!
Proč s sebou bereš ten měch?"
"Ach milý, v něm jídlo nesu,
Ať nezemřeme hlady v lesu."

Však on ten pytel vzal
A na kusy ho roztrhal.
Dívku opět lesem vleče
Až proud krve z nohy teče.

Po chvíli si zas odloží
A další otázku jí položí:
"Nač se táhneš s lahvičkou,
Jež plněná je vodičkou?"

"Ale milý, vždyť žízeň budem mít,
Co bys chtěl tady v lese pít?"
Ale než se panna naděje,
Voda už zalévá aleje.

On za ruku vezme ji
A do kopce uhánějí.
Ona už skorem nemůže,
Ale pro něho se přemůže.

Mládenec ke konci zastaví
A vznese dotaz laskavý:
"Proč neseš tu zbraň ostrou?"
Pohled se zastaví nad dýkou.

Dívka má ale otázek dost,
Tak odpoví, ve tváři zlost:
"Kdybych měla chuť na večeři,
Tak já ji zabodnu do lesní zvěři!"

Jeho malá lesní chýše
Dýchá svou hrůzou tiše.
"Ach milý, co je vlastně prací tvou?"
A on zaskočen její otázkou
Odpoví:

"Netřeba znát, moje nevěsto
Zda učím nebo peču těsto."
Ona už pomalu přestává věřit,
A začne ho pohledem měřit.

Když tu náhle dveře letí,
Ve světnici jako smetí
Leží pytle svázané
Petrolejem mazané.

Dívka hnedle pochopí
Zlatou kliku uchopí,
S mládencem se cestou srazí,
Tak do břicha mu dýku vrazí.

Lesem běží, letí, utíká
U dveří vidí mladíka
Jak v křečích leží u domu
Nechápajíc pohromu
Co se právě stala.

"Žádný manažer či vedoucí českých drah,
Jen prachobyčejný masový vrah!"
Pomyslí si dívka hořce
A po chvíli na rohožce
U sebe doma boty klepá
"Jak jsem mohla být tak slepá!"

Po hodinách děsu konečně usíná,
Když náhle vzbudí ji novina,
Jež titulek v Blesku nese:
"Myslivce pobodali v lese!"

"Ach, ty pytle co se krví zalily
Asi mrtvé zvěři patřily,
A já v nich hned lidi viděla!"
Tak se ubohá dívka styděla..

Podruhé s těžkým svědomím usíná
A ráno vesnici vzbudí novina:
"Krvavá pomsta je vykonána,
Našla se dívka ubodána!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:34 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.