Deníček 2. října - 22. října 2011

2. listopadu 2011 v 0:17 | Alex Gryffin- Fox |  Deníček lvíčat
V kolejní místnosti se to hýbe a o tom svědčí i dychtivost lvíčat svěřit se svému papírovému kamarádovi. Se zveřejněním archívních záběrů jsme sice nabrali malé zpoždění, ale to snad dámy (a páni) prominou. :)


21:05 2.10. 2011 Eny Black
Milý deníčku.
Dneska byl naprosto děsnej den. Celej jsem prospala v posteli. Alespoň, že se nemusím učit na písemku z příroďáku, mudlíkové zas budou chtít opisovat. Chichi. Zejtra taky se uvidím s tím fantastických mudlovským klukem muck :*. Takže zejtra se musím snažit - a taky smažit, mám klavír :O Ouu a já celý týden nehrála, mě to táák nebaví. Kéž by byly zase prázdniny. Alespoň, že už za měsíc budu mít narozky.

20:52 3.10. 2011 Cassi Hazell
Milý deníčku,
musím se ti svěřit. Moc kamarádek tu nemám a hledám si brigádu, abych mohla si vydělat nějaké peníze. Poslala jsem sovu do Salónu, ale tam mě nevezmou. Koukala jsem i na výměné pobyty, kdoví. No zatím, zatím jsem se jen koukala. No tak zase zítra deníčku, ahoj, někdo jde.

12:56 4.10. 2011 Cassi Hazell
Milý deníčku,
zažádala jsem o změnu koleje, možná budu v Mrzimoru.

15:22 4.10. 2011 Julie Lianová
Cassi, obávám se, že se budeš muset spokojit s námi. Kolej ti nezmění.

19:02 11.10. 2011 Alex Gryffin- Fox
Milý deníčku,
začíná mi připadat, že všechno, co na blogu dělám, je zbytečné. Minimálně osoba, která se podepsala jako vyplazovací smajlík (ani neměla dostatek slušnosti vystupovat pod celým jménem), mi naznačila, že je "trapné" dělat týdenní report, když si to každý může přečíst na Hrádku.
Na jednu stranu si říkám, že to je jen nějaká pomýlená ovce, která jenom kritizuje, na druhou stranu mě to mrzí. Vložila jsem do toho debilního blogu tolik energie a času (teď jsem začínala mít pocit, že je tu vážně nějaká možnost, že by se to mohlo naplno rozjet; dokonce se objevilo pár komentářů) na úkor toho vlastního a tohle je odplata.
Nečekala jsem, že mi budou lidi skákat nadšením kolem krku a gratulovat mi k dobře odvedené práci. Mým cílem bylo zaujmout lvíčata natolik, aby i sama něco poslala (ještě jednou díky, Juli) a na blog chodila ráda. Snažila jsem se dát blogu nějakou lepší formu, jak po stránce úpravy, tak v oblasti gramatiky. Aby to bylo... Profesionálnější? Jo, to by mohlo být to slovo.
A vůbec všechno ostatní je taky na nic. Arielka mě podezírala, že jsem i přes zákaz používala na runový podpis nějaký font a za první otázku o stvoření lidí jsem skoro dostala vynadáno. Prý stačilo napsat čtyři slova, kdežto já popsala celý vznik světa. Ne z nějaké machroviny, chtěla jsem jí ti dát v souvislostech.
Jediná dobrá věc je, že začínám jakžtakž zapadat do kolejní atmosféry. Díky dlouhým sovím korespondencím hlavně ohledně blogu jsem se více poznala se sylvians, Ell nebo Julčou. Předtím jsem se tu cítila strašně cizí a ani jsem neměla náladu zapojovat se do kolejních potyček.
A také jsem dostala místo profesora Čtení z run ve třetím ročníku. Osnova sice není má vysněná (téměř celý rok se probírá výroba run), ale naštěstí mám spoustu materiálu, který mi pomůže s vytvářením hodin, takže nebudu mít problém. Jenom rychle připravit hodiny a potom budu mít klid. Stačí jenom vkládat.
Skládala jsem i tagovou zkoušku. Po dvou týdnech, kdy jsem posílala ujišťovací mail a v Hrádku požádala Tygříčka o potvrzení, jsem zjistila, že i přesto, že zpráva je v Odeslaných, k němu evidentně nedorazila. Poslala jsem ji tedy znovu a na druhý den mě čekalo překvapení. Byla opravená. A až na jednu chybu, kterou doteď nepochopím, když si vzpomenu, že celou tagovku jsem kontrolovala minimálně patnáctkrát, jsem měla všechno v pořádku a mám přislíbené uvolnění tagů. Zvláště na výkladové hodiny se to bude hodit.
Včera, jakmile jsem dostala svůj kabinet, jsem honem založila místnost a zkoušela, jak vypadá ten text v hradní místnosti. Z Wordu se dá těžko poznat, jestli to bude dobře čitelné nebo ne. Po dobrých šesti úpravách jsem konečně vložila hodinu a pak rprožila menší drama, když jsem zjistila, že to Úkolů svůj úkol zatím zadat nemůžu. Naštěstí to holky z vedení rychle vyřešily.
Pro dnešek budu končit, už tak jsem popsala spoustu papíru. Musím nechat místo zas někomu jinému.

16:58 14.10. 2011 melgis
Muj denicku, jdi do haje, sem nastvany na ridu, na kravu pitomouvsichni. Jsou debilova a ja hlavne.

22:05 15.10. 2011 Elladora Brian Grangerová
Milý deníčku,
Od doby, co jsem do tebe psala naposled, se toho tolik změnilo, že je to skoro jako by do tebe psala nějaká úplně cizí osoba. Poslední dva měsíce byly ve znamení konkurzů a soutěží - zkoušela jsem konkurz na profesorku, potom do knihovny, kandidovala na prefektku a nakonec se dokopala i k poslání dvou soutěží - o fotku z prázdnin a kouzelnický rozvrh. Nutno říct, že mi z toho zatím dobře vyšla jen ta jedna soutěž. Ale to nevadí, konečně jsme měla pocit, že pro Hrádek dělám i něco víc, než jen házím polštáře po ostatních a čekám, že se stane zázrak. Moje prvotní zklamání z nezdařených konkurzů na profesorku mě spíše posílilo a na druhý pokus to vyšlo. Je zě mě oficiálně profesorky Věštění ve 4. ročníku. A je docela ulítlý, že učím skoro všechny svoje profesory z prváku...
Najednou mám pocit, že sem zase zapadám o něco víc a že jsem si tu našla svoje stálé místo. A že třeba kdybych se rozhodla odejít a vrátit se za pár měsíců, pořád by lidi věděli, kdo jsem. Jako třeba Samarka, která nám tu včera znova vjela do života na svých rozskřípaných kolečkách kufru. A lidé pořád vědí, kdo je. Myslím, že je fajn nechat za sebou nějaký ten odkaz a trvalou stopu a při návratu vědět, že sem ještě pořád patříte.
Zkrátka, jsem ráda, že jsem ráda. A to nemluvím ani o tom, že za poslední půlrok tu přibyla spousta nových tváří a já můžu směle říci, že jsem si je všechny do jednoho hrozně oblíbila. Je hezký se sem každý den vracet a slyšet: Ahoj Ell, jak se máš? Vzpomínám, jak jsme si před rokem myslela, že to není možné a já sem nikdy nezapadnu, protože je tady kolektiv, který si na sebe zvykl a nováčky vnímá jako něco, co přijde a za chvíli zase odjede. A díkybohu - já sjem tu pořád a pořád je to můj milovaný Nebelvír a všechna milovaná Lvíčátka.
Tak to byla trochu sentimentu na večer a teď už půjdu radši spát než se rozpovídám o svém dětství.
Dobrou deníčku!

18:14 16.10. 2011 Ayumi Liu Nguyen
*S úsměvem otevřu deník, brkem se poškrábu na bradě a začnu psát*
Milý deníčku,
toto je můj první den na této škole. Byl to opravdu zajímavý den, plný objevování. Nejdivočejší ale nejspíš bylo Zařazování. Moc mě zajímalo, kam se dostanu. Každá kolej je dobrá, ale nakonec jsem byla opravdu ráda, že jsem v Nebelvíru. Popravdě, mám sice trochu ve větší oblibě Zmijozel, ale Nebelvír je taky skvělý. Opravdu moc skvělý.
Nejvíc práce mi však dalo vůbec se najít. Je tu tolik místností! Ale vždy jsem se nějak dostala zpět. Přemýšlím, že s sebou začnu nosit klubíčko, jenom tak pro jistotu.
Celkově jsem tu velmi spokojená a jsem ráda, že jsem tu. Myslím si, že je tu spousta milých lidí. Opravdu se tu cítím jako doma. Už se těším na další den a i na ty další. Už se těším ,až se tu s někým seznámím, ještě tu totiž nikoho neznám, ale to nevadí, přeci jenom jsem tu opravdu pouze jeden den.
Pro dnešek už skončím, v hlavě toho sice mám plno, ale nemůžu celý deník popsat mým 1. dnem!
Tak sbohem, tvoje Ayumi

20:53 21.10. 2011 Elladora Brian Grangerová
Ahoj deníčku,
to jsem zase já. Hlavou se mi honí akorát myšlenky na zítřek, kdy se budu potit u testů, abych nakonec zjistila, že po střední půjdu tak akorát zametat cesty v oranžové vestě. V mudlovském světě si každý myslí, že to moc hrotím a že jsem nejchytřejší ze školy, tak co ještě chci. No jistě, ale moje testy, které jsem zkoušela doma, dopadly tak špatně, že mi moje sebevědomí kleslo ještě o stupeň níž (a to jsem se domnívala, že to nejde). Nakonec budu ráda, když ty testy udělám aspoň na 20 procent a za dvacet let zjistím, že ti, co školu flákali, se maj líp než já. A to mám akorát za to, že asi jako jedna ze tří lidí v naší třídě vím, co chci v životě dělat - takhle špatně dopadnou všichni ti chudáci, co mají nějaký sen. Tak hurá do toho, zítra ze mě bude jen uzlíček nervů a jestli zvládnu vzít aspoň tužku do ruky, budu nesmírně šťastná.
Tvá Ell, která je sice zralá na nervový kolaps, ale přesto si zachovává svůj černý sarkastický humor

15:45 22.10. 2011 Perenela Aisha Vanillová
Ahoj deníčku...
Na hradu jsem nebyla snad měsíc a hrozně mě to štve. Nestíhám dělat úkoly ani popřát k narozkám kámošce. Je to možná tím, že si toho na sebe beru moc. Už na začátku roku jsem nestíhala ani vypnout budík, jak jsem spěchala, a k tomu si ještě během dvou měsíců naberu třikrát víc kroužků a povinností. A k tomu mě furt někdo úkoluje.
Takže, můj stálý rozvrh:
Po - škola, vědecký kroužek, sólový zpěv, úkoly + učení
Út - škola, sbor Kopretina, úkoly, spolek černého anděla (taková perverzní blbost, neptejte se)
St - škola, sbor Kopretina, housle, kytara, příčná
Čt - škola, sbor Gymnázia z Orlové, klavír
Pá - škola, sbor Gymnázia z Orlové - smíšený i dívčí, spolek černého anděla, odjezd do německa (to je moje každotýdenní povinnost - Leipzig + Meissen)
A k tomu mi ze SČA každou chvilku někdo volá, protože musím vyřešit tohle, pomoct s tamtím, udělat tohle a tohle......GGRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!! TO JE OTRAVA!!! Řeším problémy za o několik let starší lidi! Proč mám tak neschopné, nesamostatné a tvrdohlavé kámoše.
Dejte si bacha na marihuannu, vymazává mozky!!!
Promiň, že tě obtežuju se svými problémy, musela jsem se někomu svěřit........
Ale zase na druhou stranu, já jim taky něco dlužím...hodně z nich mělo kvůli mě problémy s policií a jedna z nich je dodnes ve vězení, taky kvůli mě.
AAAAAAAAAAAhhh! Mám halušky, v čaji mi plave zlatá rybka. Ó zlatá rybičko, jediné, co chci, je jeden den pro sebe. JEDEN JEDINÝ DEN!!!! A druhé přání, zbav mě spolku černého a bílého anděla.
Děkuju
A sbohem, deníčku, Lilith ví, kdy se dostanu zpět na hrad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.