Světlé stránky lorda Voldemorta

24. listopadu 2011 v 6:00 | Michal de Homer
Jak už bývá tradicí, tak naše redakční mazaná liška (anglicky Fox) na mě vždy hodí nepříjemný úkol. A poslední dobou mám tendenci ji podlehnout, řekl bych, že používá matoucí kouzlo, ale nejsem schopen jí to dokázat. Takže nemá cenu nad tím lkát a radši přejdu k tomu, o čem bude dnes slovo.


Ačkoliv titulek zní pro většinu z vás dosti neuvěřitelně a po jeho přečtení zahltí naši redakci vlna nesouhlasných sov, nedá se nic dělat. Budete muset přijmout fakt, že i kouzelník, jakým byl lord Voldemort (dále jen LV), měl světlé stránky. Vím, že je těžké tento fakt přijmout, ale i tak nechutně zlý a krutý netvor, může projevit slabost a být občas dobrým.
Každý z vás si jistě pamatuje ten legendární souboj na hřbitově (HP a Ohnivý pohár). Neprojevil právě zde LV dost cti a gentlemanského chování? Opravte mě, jestli se mýlím, ale kdyby tenkrát chtěl, tak zabije HP raz dva a nikdo, dokonce ani Brumbál by tomu nezabránil. Ale on ne, chtěl, aby byl souboj podle pravidel a oba měli stejnou šanci. Netvrdím, že to byl bůhvíjaký projev slušnosti, když předtím použil Cruciatus, kletbu, jež se nepromíjí, ale najednou zde projevil rytířskost ve svém, jinak bezcitném, chování, byla to neočekávaná změna, která zaskočila každého z nás.
Jako další příklad jeho lepšího "já" zde lze uvést jeho kladný až vřelý vztah k hadům. Kdo z nás by k nim našel takové citové pouto? Není to jenom o tom, že ho mají Zmijozelští na erbu, mít hada namalovaného a mít ho rád, sakra, to je pořádný rozdíl. Když si to tak vezmete, tak to byl jeho jediný opravdový přítel, protože mezi kouzelníky jich zase tak moc neměl a ty, které měl, tak se ho drželi jen kvůli moci, strachu, nebo prostě byli tak blázniví. Ale hady, ty měl naprosto a nezištně rád a to, že mu občas pomohli při nějaké té špinavé práci, tak už to mezi přáteli chodí. Někdy pomůžu já tobě, příště ty mně. Komu z vás někdy nepomohl kamarád při nějakém tom domácím úkolu; nepředpokládám, že jste všichni takoví nesnesitelní šprti jako Hermiona Grangerová.
Třetí světlou stránkou byla jeho láska k učení. Samozřejmě k jistému druhu učení, ale tam dosáhl takových výsledků, že se nám o tom ani nesnilo, vždyť i sám slovutný výrobce hůlek Ollivander pravil, že dosáhl velké věci, byť byly strašné.
Tady ale, přátelé, to není jen chyba LV, kam se až dostal. Copak si nikdo z nás nevzpomene na to, že po matce pocházel z degenerované rodiny? Že ho opustila hned po narození? Myslím, že nikdo z nás by si nepřál vyrůstat jako totální outsider v sirotčinci. Nemít kamarády, nepoznat mateřskou lásku, vždyť ani nevěděl, že má kouzelnické schopnosti, za které byl občas trestán, poněvadž svoje kouzla používal nevědomky a jen v obraně. Tohle vše ho pravděpodobně přivedlo k oné hrozné myšlence - zabíjet mudly a nečisté kouzelníky bez slitování.
Když teď píši slova, uvědomuji si strašnou osamělost, hořkou bídu, vědět, že není nikdo na světě, kdo by mu rozuměl, chápal, komu by mohl sdělit, jak ho tenhle svět totálně vysadil na vedlejší kolej a ani mu neřekl, ani mu nevysvětli, proč zrovna on musí být ten vyloučený mimo společnost, ať už mudlovskou nebo kouzelnickou. Ten šílený vztek v něm narůstal, zvětšoval se a najednou, když dostal do ruky kouzelnickou hůlku a viděl moc kouzel, nedokázal odolat a potlačit v sobě tu nezkrotnou touhu po pomstě všem, kteří mu ublížili, neboť pak už byli v jeho očích všichni vinni. A pak už je ten příběh všem znám.
Chyba byla asi i ve školním systému výuky, že nikdo, včetně profesorů neodhalil, o co se vlastně zajímá. Vždyť např. o viteály se asi nezajímáme každý den, nebo ano? Někdo sice tvrdí, že to byl přeci největší kouzelník, to nikomu neberu jako fakt, ale nějak se mi nechce věřit, že už v šestém ročníku byl lepší než všichni ostatní profesoři, včetně ředitele Bradavic. To nechám na posouzení Vám, čtenářům.
Co závěrem? Neříkám, ani nikdy nebudu říkat, že LV byl nějaký lidumil, ale zase nejde šmahem na něm odsoudit úplně vše, protože tam, kam se dostal, za to ho mohli i ostatní a nejen on sám. Byl jiný a nikdo mu neuměl pomoci, a to je na tom to děsivé, mohli jsme tomu třeba i zabránit, kdybychom mu mohli pomoci.

(Na radu právníků sděluji, že jsem nikdy nečetl HP.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Amely Greenwood Amely Greenwood | 25. listopadu 2011 v 9:24 | Reagovat

Já patřím do špatné části Bradavic...
už od počátků jsem následovala smrtijedy, Dracovu rodinu a Voldemorta...a tudíž mám na HP jiný pohled a zatraceně ráda bych byla ve Zmiozelu, ale musím jít po stopách   Harryho. A já taky nikdy HP nečetla...

2 Jul Lianová Jul Lianová | 29. listopadu 2011 v 13:43 | Reagovat

Bez urážky, ale jak si psal ,že byl sirotek,nepoznal mateřskou lásku a byl za svá "kouzla" trestán... Nemyslíš ,že je to ten stejný případ jako Harry? Voldemort v sirotčinci šikanoval ostatní, v Harryho případě ostatní šikanovali jeho... Harry měl stejné podmínky jaké měl Voldemort a našel si požehnaně přátel. Voldemort si za to může sám, mohl mít spoustu přátel, učitelé ho milovali,byl sirotek, prefekt a ještě chytrý. Málo kdo má tolik předpokladů být oblíbený jako on... Toť můj názor ;-)

3 Elanor Zlatolistá Elanor Zlatolistá | 4. března 2012 v 0:25 | Reagovat

Chcete poznat Voldyho světlé stránky? Pak vřele doporučuji A Very Potter Musical. Voldy už nikdy nebude jako dřív :-D.

(Pozor, je to parodie na HP, kdo nemá parodie rád, ať na to radši ani nekouká; já se ale bavila královsky! A i když to nejspíš vyzní, jako že jsem utrpěla vážný otřes mozku divně, Voldy z muzikálu je přímo k sežrání :-D!)

4 Elanor Zlatolistá Elanor Zlatolistá | 9. března 2012 v 14:56 | Reagovat

Eh, teď to po sobě čtu a slovo "divně" do posledního souvětí nepatří, tak si ho zkuste odmyslet ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.