KF a Přeměňování2: 8. úkol

21. března 2012 v 8:00 | Elladora Brian Grangerová a Julie Lianová |  20 - 30 bodů
Dvě hezké vánoční básničky přistály v naší kanceláři a já nevidím důvod, proč se s nimi nepodělit.


Elladora Brian Grangerová: 30 bodů

BRADAVICKÉ VÁNOCE

Louky a domy pokryté bělostnou peřinou,
Do tepla Hrádku hrnem se úžinou.
Kupředu žene nás vidina čaje,
Jen stěží teď vnímáme nádheru kraje.

Kapr a salát, jen to v mysli máme,
Řízek nebo dva - tak kolik si dáme?
Promrzlé nohy zas boří se do sněhu,
Kdy nastane konec tohoto příběhu?

A než se nadějem, už bušíme na bránu,
Dřevěná závora pomalu sune se na stranu.
Školník nás uvítá unylým hlasem,
Útroby hradu třpytí se podivným jasem.

Výzdoba chodeb dýchá vánoční náladou…
Konečně v teple! Teď už jsme za vodou.
V kolejních ložnicích zaznívá smích,
Z nebe i polštářů sype se sníh.

Velká síň plní se šťastnými Hradníky,
Okolo nás bublají sváteční kotlíky.
Potichu sednem si k vánočně prostřenému stolu,
vždyť není nic lepšího, než být o svátcích spolu :)!


Julie Lianová: 30 bodů

Vánoční pohádka o Čaroději

Když jednou večer,v ten sváteční čas,
Celá rodinka ke krbu usedne zas.
Rodiče,dětičky,babička s dědou,
kteří až z daleka za nimi jedou.
Vypadá to,že už nemůže být lépe,
však najednou, někdo na dvěře klepe!

Záhadná postava,působící přešle,
pomalu usedá u krbu v křesle.
Sundá si kápi,sundá si plášť,
rodinku si prohlédne,každého zvlášť.
Se samozřejmostí,jako že sobota je po pátku
začne potichu vyprávět tu pohádku...

Bylo,nebylo v časech krutých zim,
já,ještě malý kluk, setkal se s ním.
Nebyl statný,jeho hlava byla věkem bílá,
však vycházela z něj podivná síla.
Měl takový klacík,divy s ním dokázal,
však měi na tu "hůlku" sahat zakázal.

Pomáhal mi,na harmoniku učil mě hrát,
a já toho podívína měl tak nějak rád.
Když jednou večer,navštívit jsem ho šel,
a mého přítele jsem nikde neviděl.
Místo něho seděl tam postarší muž,
a nabádal mě ať zmizím už!

Byl to prý zloděj,co nebál se bít,
a oni śe ho dlouho snažili polapit.
Teď je ve vězení Azkabanu,a čeká ho soud,
já mám na něj prý radši zapomenout.
Však já jsem si na pána vzpomněl,a neposlech,
chtěl jsem ho vidět,aspoň naposled.

Když jsem se potom smutně vrátil domů,
přišel pošťák,donesl mi dopis a balíček k tomu.
Dlouhý dopis od něj... na rozloučenou
a jeho vzácnou hůlku v balíčku zabalenou.
Opatrně jsem jí vzal do ruky, byla už noc.
a já z ní vycítil magickou moc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elanor Zlatolistá Elanor Zlatolistá | 21. března 2012 v 14:38 | Reagovat

Sem tam malinko zaskřípne rytmus nebo rým, ale oba výtvory se mi moc líbí, protože případné nedostatky bohatě vyvážilo to hezké a povedené. Kéž by tady i na hrádku bylo takových vydařených děl co nejvíc! ;-)

2 Julka Julka | 25. března 2012 v 11:40 | Reagovat

Děkujeme Eleanor :))

3 Sylvians Sylvians | 6. dubna 2012 v 12:39 | Reagovat

Jaké štěstí, že jsem to Alex neposlala taky O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.