Astronomie1: 7. úkol

4. dubna 2012 v 8:00 | Elanor Zlatolistá |  20 - 30 bodů
Právě jste se stali vesmírnými reportéry. A jako váš první článek má být rozhovor s vaší oblíbenou planetou sluneční soustavy. Zeptejte se jí na otázky, které vás zajímají. A potom mi celý rozhovor, i s odpověďmi planety, pošlete.


Elanor Zlatolistá: 26 bodů

Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…
Ehm, ahoj Urane, můžu tě poprosit o rozhovor?

Vžuuuum vžu- Co to? Interview? To jako se mnou? Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…

No ano, s tebou. Tedy, pokud nejsi proti…

Ohó, ale kdepák, moc rád. Jen bych prosil, aby to nezasahovalo do mé oběžné dráhy, už tak obíhám velmi pomalu, můj rok trvá víc než 84 pozemských let! Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…

Neboj, dám na to pozor. A páni, to jsi opravdový rekordman! Docela se divím, že se o tobě nepíše častěji.

To je takové moje prokletí. Že jsem se neprosadil v astrologii, to mě zas tak nemrzí, stejně mi nepřijde moc seriózní, ale odjakživa miluju literaturu, a ta na mě, k mé velké lítosti, celkem dlabe. Když už o mě přece jen někdo píše, většinou si mě sotva všimne, a až na jednu jedinou výjimku jsem nikdy nehrál hlavní roli. No řekni, není to nespravedlivé?

Víš, ona spravedlnost bývá- [Uran na odpověď nečeká, evidentně předtím položil jen řečnickou otázku, mého pokusu o uvedení jednoho známého pořekadla si ani nevšimne.]

Ale mé děti dopadly o hodně lépe. Představ si, všechny se dostaly do klasické literatury! Jeden slavný anglický dramatik si vypůjčil jejich jména do svých her! Jak on se vlastně jmenoval… myslím, že William, ale teď si nevzpomínám jak dál… Nebo to byl Alexander… No, na tom nesejde, to, co chci říct, je, že jsem na děti náležitě hrdý, když prorazily tam, kde mě se to nepovedlo. Měsíčky moje milovaný… Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…

Všech 27 se dostalo do literatury? [Uran hrdě přikývne.] Tomu říkám skutečný úspěch! [A rozhodnu se před ním taktně zamlčet, že se mu to trošku popletlo a ve skutečnosti to je naopak. Většina Uranových měsíců dostala jméno podle postav Shakespearových her, kromě dvou, které nesou jména z básně neméně slavného Angličana Alexandera Popea.] Ale zpátky k našemu rozhovoru; když už jsi zmínil jistého Williama, vzpomeneš si, kdo a kdy tě objevil?

Samozřejmě, jak by ne! Že jim to, pacholkům [myslí zřejmě mudlovské astronomy], ale trvalo uvědomit si, že jsem vlastně planeta! Došlo to až Williamu Herschelovi v roce 1781. Co mě ale moc nepotěšilo, bylo jméno, které mi tenkrát dal. Prý Georgium Sidus, hvězda krále Jiřího. Co si budeme povídat - byl to moula, poznal sice, co jsem zač, ale jméno mi dal úplně hloupé! Naštěstí se neujalo. Pravda, trochu ho omlouvá, že v té době byl hudebním skladatelem a astronomii měl zatím jen jako koníčka, ale i tak. A Francouzi mi zase začali říkat Herschel. Pche, jmenovat se po tom troubovi bez trochy literárního přehledu, ještě to tak! Naštěstí se tehdy do celé věci vložil taky německý astronom Johann Bode, který upřesnil mou oběžnou dráhu a vybral mi důstojnější pojmenování, po řeckém bohu. Jen řekni, jak bych mezi ostatními planetami vypadal, kdybych jako jediný neměl božské jméno. Akorát by se mi pošklebovaly! Teda, abych byl úplně přesný, Země ne, ta na mě byla vždycky hodná, skoro jako maminka. A Pluto nejspíš taky ne, to je zase navzdory svému jménu a mrazivé atmosféře takový přátelský mrňous, se všemi je zadobře a je s ním legrace. Dokonce mu ani nevadilo, když ti vaši vědci řekli, že je na planetu moc malý a vyškrtli ho ze seznamu. Jen se zasmál a řekl, že on se cítí být trpasličí planetkou už dávno a že ho těší, že na to konečně přišli taky tam u vás. Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…

Pluto je tedy pěkný šibal, to by do něj jeden neřekl. Pověz mi prosím, jak vlastně vycházíš s ostatními planetami? Samozřejmě, pokud o tom nechceš mluvit…

Nene, moc rád se podělím o zkušenosti s ostatními, aspoň bude ten rozhovor zajímavější! Takže jak bych to… Zemi a Pluto mám moc rád, to už sis nejspíš domyslela, a s ostatními taky nevycházím nejhůř, i když to někdy není moc velká sláva. Merkur je docela fajn, nosí mi nejrůznější zprávy, co se kde ve sluneční soustavě děje, s tím si sem tam rád popovídám. Ono i těch drbů je totiž někdy moc. [ušklíbne se] Zato Venuše, ta má nosánek nahoru, prý že je z nás nejkrásnější, když se jmenuje po té bohyni krásy a lásky. A za zády se posmívá Merkurovi, že má povrch samý kráter (jako by snad mohl za to, že nemá žádnou atmosféru), na rozdíl od ní, která se přeci celá něžně halí do překrásné atmosféry z oxidu uhličitého. Je to pokrytecká nána, sama taky nemá povrch úplně hlaďoučký, jen to pečlivě schovává. Teda já nevím, ale řekl bych, že pravá krása by měla vycházet zevnitř, z povahy, a ne ze vzhledu, co myslíš? No tak zpátky, trochu jsem se zapovídal… Mars pořád vyvolává rozbroje a tvrdí, že je tady strašná nuda - snaží se totiž udělat dojem na Venuši, že je pro ni ten pravý. Ta ale pálí jedině za Saturnem, moc se jí líbí ty jeho prstence. Jen tak mezi námi, docela by se k sobě hodili, Saturn je taky pěkně namyšlený - prý plave nejlíp z nás všech (to je dost dobře možné, plovací kruh má pořádný), jenže ve vesmíru žádný bazén ani rybník není, tak jak to může dokázat? Třeba by ho někdo trumfnul, co já vím. Vžuuuum vžuuuuuum kutululů… A taky se pořád vytahuje s těmi svými prstenci, to je v jednom kuse: prstence sem, prstence tam, já nejkrásnější je mám! Nedávno dokonce začal tvrdit, že název Tolkienovy trilogie je špatně, že to má být Pán prstenců, protože je to samozřejmě o něm. Pche, evidentně to ani neotevřel a pochybuju, že vůbec kdy četl něco jiného než příručku 10 snadných rad, jak zařídit, aby z vás byli všichni paf! Komu by to za chvíli nelezlo na nervy, že jo? Jupiter má prstence taky a ještě ke všemu je z nás největší, a nechvástá se! Pravda, on je celkově takový dost nemluvný bručoun, ale to někdy není na škodu. Neptun taky není nejspolečenštější, ale bohužel zdaleka ne tak nemluvný jako Jupiter. Vždycky se strašně rozčiluje, když ho Pluto s Charonem na cestě kolem Slunce rozpustile předběhnou. On je vůbec takový zamračený bouřlivák, ale musím mu přičíst k dobru, že nemluví jen o sobě jako některé jiné planety tady. Hlavně teda ta Venuše. Pche, bohyně krásy, já se jmenuju dokonce po bohu nebes, a neotravuju s tím všechny okolo!

Dobře, dobře, to stačí, Urane, děkuju [snažím se ho zarazit, vypráví poutavě, ale moc se rozpovídal a mě začíná tlačit čas]. Když už jsi nakousl téma prstenců, ty je máš přece také, povíš mi o nich něco?

Vžuuuum vžuuuuuum kutululů… Milerád, těší mě, že to konečně někoho zajímá! Nejsou moc dobře vidět, asi proto je ti vaši astronomové objevili až v roce 1977, i když už je mám už tak 600 milionů let. Ale mně to nevadí, stejně si myslím, že jsou krásné. A nedám ani na to, že někdo říká, že třináctka je smolné číslo, třeba se jen vědci přepočítali a časem zjistí, že jich ve skutečnosti mám ještě víc! A všimla sis, jak mne neobvykle obkružují jakoby napříč? To je paráda, co? Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…

Nepochybně, ale když dovolíš, zbývá nám čas na poslední otázku, která je ovšem dost osobní, takže… nevím, jestli… [vtom mi Uran netrpělivě skočí do řeči]

Kdepák, moc příležitostí, jak se dostat alespoň do novin, nemívám, rád ti všechno řeknu! Co třeba moje složení? To je panečku zajímavé! Jsem plynný a zároveň ledový obr z vodíku a helia, ovšem s kamenným jádrem. Taky jsem třetí největší a čtvrtá nejtěžší planeta téhle soustavy a pozor - navíc jsem i nejchladnější! 49 Kelvinů [tj. -224 °C, pozn. red.], to už je pořádný mráz! A ještě- [tady naopak musím skočit do řeči já jemu, vypadá to, že právě chytil druhý dech, a to se teď nehodí]

Počkej, měla jsem na mysli něco jiného, i když tohle všechno je samozřejmě taky zajímavé! Takže má poslední otázka zní: Co vlastně znamená ten tvůj popěvek, to vžuuuum vžuuuuuum kutululů?

Vžuuuum vžuuuuuum kutululů… To je přece jednoduché! [zasměje se] Jak možná víš, můj den je kratší než ten váš pozemský, má asi jen sedmnáct hodin, a to je právě to vžuuuuuum vžuuuuuum, jak se rychle otáčím okolo své osy. A kutululů si zpívám kvůli tomu, jak se pohybuju kolem Slunce. Totiž, ostatní planety se přitom točí asi jako vlček - aha, vy dnešní kouzelníci už asi pořádně nevíte, co to je, že jo? [dodá, když si všimne mého nechápavého pohledu] Neboj, netočí se jako to chlupaté zvířátko, mluvil jsem o káče, takové té dřevené hračce. Takže zatímco ostatní planety jezdí v elipsách a točí se více či méně zpříma jako káča, já ležím a v podstatě se kutálím, protože tam, co ony mají rovník, já mám póly a naopak. Proto mám tak zajímavě postavené prstence (obkružují mi prostě rovník), ale to už jsem ti říkal. No a kvůli náklonu mé osy se mi na pólech střídá světlo s tmou vždy až po dlouhých 42 letech. Pro vás pozemšťany je to něco naprosto nepředstavitelného, viď?

To máš pravdu. No, mockrát děkuju za rozhovor, příjemně se mi s tebou povídalo. Ale teď už opravdu musím letět, abych to stihla ještě sepsat. Takže na shledanou, Urane, a měj se dobře!

Potěšení na mé straně, klidně se zase někdy stav! Vžuuuum vžuuuuuum kutululů…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.