OPČM1: 10.hodina

27. dubna 2012 v 6:00 | Elanor Zlatolistá
Pokud nejste ve tří D. J. Umbridgeové, dostanete se často k praktickým hodinám, kde si vše můžete vyzkoušet. Následující řádky popisují cvičení z OPČM.



Elanor Zlatolistá: 30 bodů

Napište mi, jak jste si poradili s dnešním praktickým cvičením v lese. Popište, jak jste ho plnili a jak vám to šlo. Minimální délku stanovuji na ½ A4.

Na cestu jsem se vydala s jakousi sympatickou hnědovlasou čarodějkou, která na mě víceméně "zbyla", protože v Bradavicích ještě moc lidí neznám a všichni ostatní bleskově vytvořili požadované dvojice. Usmály jsme se na sebe a ona řekla: "Tak na tři?" Přikývla jsem. "Raz - dva - tři!"

Chytily jsme se zároveň přenášedla a vtom jsme pocítily mocné škubnutí za pupíkem, z okolního světa se stala jedna jediná rotující barevná skvrna a my se řítily vpřed. Naštěstí náš let brzy skončil a my už stály na výchozím místě. Vlastně moje spolužačka stála; já klečela na zemi, ztěžka oddechovala a přemýšlela, jestli budu zvracet, nebo ne. S přenášedlem jsem cestovala poprvé a netušila jsem, jak se z něj může strašně motat hlava. Naštěstí jsem se za chvíli vzpamatovala, a tak jsme mohly vyrazit za cílem.

"Tak co máme napsáno na pergamenu?" zeptala se moje společnice.
"Směr jih, 100 m. Směr západ, 70 m. Směr jihovýchod, 250 m. Směr východ, 120 m. Severovýchod, 130 m. Sever, 80 m. Severo- severovýchod, 170 m. Západ, 40 m. Jih, 140 m. No, není to zrovna nejkratší… Ale mám tu kompas, e, teda, ten mudlovský vynález na určení směru, zkontrolujeme si, jestli nám hůlky opravdu ukazují na sever," řekla jsem.
"A ta krabička fakt ukazuje sever?" zeptala se nedůvěřivě hnědovláska.
"No jasně, koukej."

Položila jsem si hůlku na dlaň, chvilku s ní balancovala, aby se dobře vyvážila, a pak jsem na druhou dlaň položila kompas . "Ukaž mi cestu." Hůlka se jakoby rozhlédla a najednou ukázala stejným směrem jako ručička kompasu. "Paráda, to taky zkusím!" nadchla se spolužačka. Přirozeně se jí povedlo totéž, takže jsme se v dobré náladě a sebevědomě vydaly za Bellatrix. V určování severu jsme se pravidelně střídaly a pochvalovaly si, jak nám to hezky jde.

"Tak, už musíme jen 140 m na jih a jsme tam," zkontrolovala jsem pokyny na pergamenu. "To jsme to hezky zvládly, že jo?"
"Vždyť jsme šikovné čarodějky," zasmála se potěšeně hnědovláska.

Jenže… když jsme odměřily oněch požadovaných 140 metrů, stály jsme najednou před vysokou skálou místo toho starého stromu u cesty. "Hm, trochu jsme se přechválily," řekla moje kolegyně.

"Ale jak to…?" řekla jsem bezradně.
"Jak byl vlastně ten předposlední pokyn?" zeptala se.
"Západ, 40 m. Ale… ten předtím měl být severozápad, 170 m, ne severovýchod," lekla jsem se. "Je to tak naškrábané, že jsem to prvně špatně přečetla," dodala jsem omluvně. "Vrátíme se?"
"Raději ne, mohly bychom se zamotat ještě víc," usoudila rozumně hnědovláska. "Pamatuješ si ještě, jak vypadalo to místo, kam jsme se měly dostat?"
"Aha, ty myslíš, že je čas na…"
"…Monstra sectam, velmi správně," dokončila myšlenku. "Vzhůru k cíli!"

***

A tak jsme nakonec šťastně došly. Úplně poslední. Ale ani jedné z nás to nevadilo, protože jsme měly dobrý pocit, že jsme si dokázaly poradit, i když se nám povedlo omylem zabloudit.

PS: A žádnou příšerku jsme nepotkaly, protože z hodiny už víme, že formulka Monstra sectam má základ v jiném slově a je příbuzná s demonstrací, ne s obludami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.