POKT2: 8. úkol

8. dubna 2012 v 8:00 | Sylvians |  20 - 30 bodů
Mudlové se pořád do něčeho pletou. A jedním tímto omylem začíná i tento příběh.



Vymyslíte mi vánoční příběh, kde hlavní roli budou mít zvířátka. A aby jste se taky něco přiučili, zadám vám, kteří tvorové se v něm musí vyskytovat (jako hlavní aktéři). Jsou to: Pastelníček, Ďasovec, Dlaždičoun, Bodloš, Huňáč a Hrabák. Ale pozor - zachovejte jejich vlastnosti a schopnosti. Což znamená, že dosud neprobrané tvory si stejně budete muset prostudovat, abyste věděli, jací jsou a jak se projevují. Ale máte na to dostatek času, takže to jistě zvládnete hravě.



Sylvians: 25 bodů

Léto pomalu končí a venku se vše začíná připravovat na zimu. A právě touto dobou se mladý bodloš probudil ve skleněném akváriu. Nebyl moc velký a z řeči těch podivných osob kolem pochopil, že se dostal mezi mudly. Prý má být nějaký ježek a nepřežil by zimu.
"Ještě to tak, obludy přerostlé," řekl si a zkusil se podhrabat. Bohužel sklo mu v tom zabránilo a tak musel asi týden trpět jejich péči. Pak ho ale přesunuli do maličké chráněné zahrádky a chodili ho jen hlídat. Dlouhou dobu spřádal plány na útěk. A taky se mu to podařilo. Jednoho večera jim přeházel celou zahrádku vzhůru nohama, ale jelikož na něj dlouhou dobu svítilo silné umělé světlo, už neměl tolik energie, aby utekl dostatečně daleko. Brzy však našel jeden nejspíš krtčí tunel. Chvíli na to už narazil na doupě plné třpytivých věcí.
"Haló?" ozval se z doupěte a čekal, kdo přijde. Po chvilce přišel hrabák . Ten se na bodloš podíval, pozdravil ho a zeptal se, co dělá v jeho doupěti. Bodloš se nadechl a zeptal se:
"Mohl bych tu pár dní zůstat? Chytili mě mudlové a považovali mě za ježka. Ta jejich "péče" mě připravila o veškerou energii." Byl hodně naštvaný a unavený.
"Dobře, ale mám podmínku" odpověděl po chvíli hostitel. Bodloš se trochu zalekl a zeptal se, jakou.
"Toto je nejbližší mudlovské obydlí u té kouzelnické školy. Myslím, že se tomu říká Bradavice."
"Jo. Slyšel jsem o ní."
"Hluboko pod ní je komnata jednoho ze zakladatelů. Tajemná komnata. V té je tělo nedávno mrtvého baziliška, který má nádherné lesklé šupiny;" skončil hrabák a koukal na bodloše.
"No a co s tím? K čemu mě potřebuješ?" nechápal vyzvaný.
"Vypravili bysme se tam. Ty šupiny by mi každý záviděl. Tebe tam chci proto, že ředitel je velmi důmyslný a kreativní. Jeden ze dvou vchodů zabezpečil, ale druhý nemohl. Tak ho střeží. Chce, aby tam to tělo zůstalo. Druhý vchod je malé místo hlíny v té komnatě. Potřebuji se tam prohrabat, což bych sám nezvládl. Je to moc velký kus. Tou cestou se tam chtějí dostat ale i kouzelníci, kteří stojí o baziliščí jed. Takže tam možná mohl dát jednu dvě překážky, ale ty bychom neměli potkat." vysvětlil mu a čekal další otázky. Bodloš zakroutil hlavou a řekl:
"Co bych z toho vůbec měl já? Těch pár dní mi za to nestojí."
"Již jsem zmínil baziliščí jed. Velmi účinný. Zachrání tě před většinou nepřátel. Navíc bych se o tebe staral tak dlouho, než bys nabral víc energii teď i potom" slíbil mu. Bodloš ještě dlouhou chvíli přemýšlel a nakonec svolil. Jeho touha po dobrodružství zvítězila.
"Dobře… Ale abych nezapomněl. Půjde s námi ještě huňáč. Jsem mu to dlužen za to, že mi to řekl." oznámil mu hrabák a ukázal na hromádku potravy. Bodloš se okamžitě pustil do jídla a už se zmohl jen na jedinou otázku:
"A co tam bude děla on?" "Ále… Prý se tam koná nějaký kouzelnický turnaj a mají tam být Abraxascí okřídlení koně," vysvětlil a také se najedl.
Čas běžel dál a bodloš sílil. Postupně dali dohromady celý plán. Po určité době se potkali i s huňáčem a vše dotáhli do konce. Už stačilo jen vyrazit. A tak se taky stalo. Jednoho poledne vyrazili směr Bradavice. Chvílemi šli na zemi, chvílemi vyhrabávali cestičky pod zemí. K večeru uviděli Bradavice. Ten nádherný majestátný hrad se tyčil přímo před nimi a oni úplně zapomněli, proč vlastně přišli. Jako první se probral bodloš:
"No, co teď?" "Podhrabte se noru za obranu hradu, jinak se tam nedostanete. Já jí projdu a opustím vás,"oznámil jim svůj plán huňáč. Oba souhlasili a splnili jeho požadavek. Také si zbylá dvojce vyhrabala "rychlodoupě". Tak přespali a ráno se chtěli vydat dál. "Jak chceš tady najít tu komnatu? Ten hrad je obrovský?" ptal se bodloš a dál koukal na hrad. "Jó, to bude horší. Ale myslím, že vím, kde přibližně ji asi hledat.
Jdem?" řekl hrabák a začal hloubit díru. Ten už jen kývl hlavou a šel mu pomoci.
Dlouhou dobu hledali komnatu. Pak však spadli do nějaké úplně jiné. Chvilku po pádu se do nich pustili tři Dlaždičouni. Začali jim nadávat a zkoušeli naházet do studené vody přehrazující místnost na dvě části. Bohužel ani bodloš ani hrabák dlouho nevzdorovali a začali rychle plavat (než se potopí a nasáknou vodou) na druhou stranu. Přestože tato nádrž nebyla příliš široká, byla neskutečně hluboká. Asi proto se do ní nastěhovala dvojce ďasovců a jakmile spatřili zábavu, šli za ní. Určitou dobu topili oba (ne)plavce, ale jakmile spatřili hejno nádherných rybiček, nechali zábavy a šli obědvat. "Ještě bysme jim mohli popřát dobrou chuť," pokoušel se zvednout náladu bodloš a zkoumal další část místnosti. Doufal, že vše nebezpečí už přečkali a upřímně se děsil cesty zpět.
"No kam dál?" řekl si pro sebe hrabák a koukal kolem.
"Hej tady" zavolal na něj bodloš a ukázal na malé dvířka. Těmi se dostali do malé chodbičky, kterou přišli až do další komnaty. Tahle ale vypadala jinak. Byla obrovitá a uprostřed leželo tělo mrtvého baziliška.
"Jůů… To je nádhera. A poslechni si ten pěkný zvuk," zařval na celou komnatu hrabák a okamžitě začal brát šupinky z jeho těla. Bodloš zase sebral trochu jedu a rozhlížel se kolem. Onen zvuk se začal zvyšovat a začínal mu vadit. A tu si všiml jednoho.
"Průšvih! Nemáme se jak dostat zpět" zvolal bodlouš a marně lomcoval dveřmi. "Co?" vyskočil hrabák a okamžitě začal běhat po komnatě k hledat další možnost úniku. Jenže už nedovedl logicky uvažovat, protože ten (jak zjistil) pastelníčkův křik ho zbavoval rozumu. Když se zdálo, že oba už to nevydrží a začnou šílet, všiml si huňáč konečně možnosti útěku- potrubí. Už vůbec vylézt k němu byl těžký úkol, ale poháněni představou o životě a smrti nakonec utekli. Potrubí je ale vyvedlo zase do vody. Unavení a promrzlí už nedokázalo plavat a omdleli. Za nějakou dobu se oba probudili v nějaké teplé malé místnosti. Bodloš okamžitě chtěl utíkat, protože si vzpomněl na "péči" mudlů, ale hrabák mu v tom zabránil. Poznával totiž onu osobu sedící v křesle. Byl to Hagrid, který ho před dvěma lety zachránil právě z této školy, kde ho někdo pustil do kabinetu jakéhosi profesora, kde se lesklo snad úplně vše. Dlouhou dobu se o něj staral jak tehdy, tak i teď. V jeho péči skončil také huňáč, kterého ti koně dost ošklivě popálili. A jelikož (jak z jeho řeči pochopili) je nyní učitelem Péče o kouzelní tvory, zůstanou u něj a bude je ukazovat studentům a starat se o ně....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sylvians Sylvians | 8. dubna 2012 v 18:52 | Reagovat

Tady ještě dodatek (který tu Alex nenapsala i když tam byl), že je tu nedodržené zadání

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.