Pohádka o meduňce

7. srpna 2012 v 6:00 | Michal de Homer |  20 - 30 bodů
V Bylinářství se svým úkolem exceloval Michal de Homer.


Byla jednou jedna víla, která žila v malé chaloupce uprostřed lesa. Byla velmi oblíbená, protože ráda pomáhala lidem, kouzelníkům a zvířátkům, protože věřila, že pomáhat ostatním je správné. Jednoho dne, byl to takový škaredý den, pošmournou, se víla probudila a byla celá malátná. Nemohla ani vstát z postele, aby si uvařila čaj, jak měla po ránu ve zvyku a zůstala radši v postýlce. Kolem poledne šla kolem její chaloupky liška a chtěla se u ni zastavit na kus řeči, jak měla obvykle ve zvyku. Byla to totiž dost upovídaná liška. Koukla oknem dovnitř a překvapeně zírala, protože ještě neviděla v pravé poledne vílu v postýlce. Rychle se nahrnula dovnitř, aby zjistila, co se děje. Víla ji slabým hláskem sdělovala, že se nějak necítí dobře, bolí ji hlava, pociťuje horkost a vůbec, že je celá taková slabá. Liška ji tedy uvařila čaj a slíbila, že se tady odpoledne zastaví, aby viděla, jak se ji daří. Sotva opustila chaloupku utíkala za svojí dobrou sousedkou, sovou pálenou. Byla to velmi stará a moudrá sova, takže se za ní chodili radit všechny zvířátka v lese. Sova lišku vyslechla, pokývala moudře hlavou a pravila, že kdysi slyšela o jedné velmi vzácné bylině, která se nazývá meduňka a ta by prý mohla víle pomoci. Protože to však už byla trochu starší sova, tak už si nepamatovala, jak vlastně ta bylina vypadá, ale ví, jak voní, Určitě ji bude mít doktor ve vesnici. Liška poděkovala a odešla. Cestou hudrovala, že ji nic horšího nemohlo potkat. Do vesnice nechodila ráda, na kraji bydlel myslivec a ten mě na ni odjakživa spadeno. Ale protože měla vílu moc ráda, kdysi ji totiž zachránila život, tak se rozhodla, že se tam bude muset vydat stůj co stůj. Navečer se ještě zastavila u víly a úplně se zhrozila, vypadal ještě hůř, než v poledne. Na druhý den se časně ráno liška vydala do vesnice, pomalu se plížila a ustrašeně se rozhlížela kolem sebe. Naštěstí myslivec nebyl nikde vidět. Doktor bydlel vedle rybníku, který byl uprostřed vesnice. V pořádku se k němu dostala, nakoukla oknem, doktůrek se ještě vychrupoval v posteli. Liška začala šmejdit po domku, až narazila v kuchyni na jeho apatyku. Bylo tam přehršel koření. Liška si naštěstí nechala od sovy vysvětlit, jak meduňka přesně voní a začala jednotlivé bylinky zkoumat. Když se dostala k pepři, neudržela se a mocně kýchla, v tu ráno vyletěl doktor z postele a vběhl do kuchyně. Liška rychle zajela, pod stůl, kde se schovala. Doktor ještě chvíli bručel, pak kouknul na hodiny, zívnul a vrátil se do postele. Liška vylezla na stůl a pokračovala v práci. Nakonec vzácnou meduňku objevila, byla to úplně poslední baňka, vzali ji opatrně do pusy a pelášila pryč. Cestou si slibovala, že už nikdy k žádnému koření nečichne, protože měla hlavu z těch všech pachů úplně opuchlou. Stavila se ještě u sovy, která koření podrobila zkoumání a kývla na souhlas, ano, to je meduňka lékařská. Liška zajásala a utíkala k chaloupce víly. Rychle ji uvařila čaj, který nádherně voněl. Po několika doušcích se víle viditelně ulevilo, během několika dní to byla opět ta víla plná života a chuti do něj. Časem začala na svoji zahrádce tuto nádhernou a prospěšnou bylinu pěstovat, aby pomohla i jiným, které ji potřebují, stejně jako ji potřebovala ona sama. A tak se opět potvrdilo, že dobré skutky jsou o zásluze odměněny, neboť kdyby víla lišce kdysi nezachránila život, nemohla by liška zachránit ji. A tak by to mělo být vždy, ne jen v této pohádce J.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.